1. První setkání

5. srpna 2012 v 18:44 | Naomi (나오미) |  TWIK

Nori opět běžela ze školy přímo domů. Neustále se ohlížela za sebe, jestli ji náhodou nesleduje nějaký duch. Jakmile za sebou zavřela dveře od domu, oddychla si. "Už to jsou 3 roky, co je vidím. Vůbec se mi neelíbí, že mě pořád sledujou. Co kdyby si konečně našli ten svůj klid a mě nechali na pokoji." Říkala si pro sebe. "Nori?" Usmála se na ni její teta. "Vylekala jsi mě." Řekla Nori a sundala si boty. "Tys měla návštěvu?" Zeptala se Nori, když uviděla na stole dva prázdný šálky. "Ano. Přijela moje sestra. Nabídla mi práci u nich ve městě." Odpověděla teta. "Tak to je skvělí." Usmála se Nori. "To jo, jenže ta práce je daleko, takže bychom se museli přestěhovat." Dodala. "Přestěhovat?" Podivila se Nori. Teta uklízela nádobí do dřezu. "Řekla jsem jí, že o tom popřemýšlím a že jí pak zavolám, jak jsem se rozhodla."


"A?" Zajímalo Nori. "Myslím, že by bylo asi nejlepší, kdybychom tu zůstali do doby, než dokončíš školu, abys nemusela přestupovat na jinou střední." Řekla teta a sedla si k Nori. "Kdybychom se přestěhovali, tak to by znamenalo, že bych byla od důchů daleko." Zapřemýšlela Nori a poté se podívala na tetu. "Přestěhujme se." Teta překvapením vykulila oči. "Cože? Vážně se chceš přestěhovat?" Ptala se jí. Nori přikývla. "Vůbec si nemusíš dělat o mě starosti, teto. Starala ses o mě, když rodiče zemřeli, tak chci, abys zas mohla pracovat, když si tenkrát nemohla." Odůvodila Nori svoje rozhodnutí. "A taky chci odsud zmizet." Dodala v duchu. "Tak dobrá." Řekla nakonec teta s úsměvem. "Ještě dnes ji zavolám. Budu muset sehnat nějaký byt, ale to se domluvím se sestroua asi to bude trvat, takže si zatím sbalíme a přestěhujeme se o víkendu. Taky budu muset zavolat někomu, aby nám pomohl s věcmi." Říkala si nahlas a už volala. Nori se usmívala. "Takže až o víkendu. To budou velmi dlouhé 4 dny. Zvlášť s těmi tam venku." Říkala si a podívala se z okna. "Tak nevím, jestli jim to mám říct nebo ne. Raději se nejdřív přesvědčím, že mě nemůžou pronásledovat i do jiného města." Poté vstala a šla ke dveřím. "Někam se chystáš?" Zeptala se teta uprostřed hovoru. "Jdu se projít." Odpověděla Nori a zavřela za sebou dvěře.

Nyní šla klidně pomalu a vůbec se nerozhlížela. "Jen ať si přijdou. Akorát by se mi to hodilo." Říkala si. Nemusela dlouho čekat a po chvilce se před ní objevil duch mladé dívky. "Kam jdeš?" Zeptala se jí. "Jen tak se jdu projít. A kam jdeš ty?" Řekla Nori. "Jen tak se procházím." Odpověděla dívka. Chvíli šly mlčky vedle sebe až Nori promluvila. "Může se tě na něco zeptat?"
Duch dívky přikývl. "Když někdo zemře a nemůže odejít do nebe, co se s ním stane?" Zajímalo Nori. "Je uvězněný tam, kde zemřel. Respektive když sem zemřela tady ve městě, tak musím být jen tady a nikam jinam se nedostanu." Odpověděla dívka. "To je docela blbý." Podotkla Nori. "To ano. Chtěla jsem navštívit tolik měst a míst, ale bohužel to ani předtím, když jsem žila, ani těď, nejde. Takže musím čekat až si pro mě přijde." Dodala dívka. "A kdo si má pro tebe přijít?" Ptala se díl Nori. "Nevím, jak se jim říká, ale má na sobě černé kimono a taky má u sebe nějaký meč. Slyšela jsem, že se vždycky koncem rukojeti dotkne čela ducha a ten se pak změní v motýla a odletí. Musí to být krásný pocit. Odletět." Usmála se zasněně dívka a pohlédla na nebe. "Je mi jí líto. Musí trčet na takovým místě a čekat. Cítím se docela hrozně, že jsem před nimi vždycky utíkala a přitom se mají hůř než já." Říkala si v duchu Nori. "Jak se jmenuješ?" Zeptala se najednou. "Yuki." Odpověděla dívka. "Já jsem Nori. Chceš se mnou jít do parku?"
"Moc ráda." Usmála se Yuki a šly.
"A jak dlouho už tu jsi?" Zeptala se Nori, když došly do parku. "Myslím, že už to bude 6 měsíců. Pro nás duchy je to velmi dlouho." Odpověděla Yuki. "A proč?"
"Když jsi duch, tak ti může hrozit velké nebezpečí." Podotkla Yuki. "Nebezpečí? A jaké?" Zeptala se Nori. Yuki nestačila odpovědět, když vtom obě ucítili velmi silný tlak. Nori se zdálo jakoby se měla propadnout do země. "Je tady!" Vyděsila se Yuki a dala se na útěk. Nori se otočila, aby zjistila, kvůli čemu Yuki začala utíkat. Přímo před ní se objevila obrovská nestvůra a porážela stromy kolem sebe. "Co to sakra je?" Nori na nestvůru vyděšeně koukala.
"Utekl mi oběd. Ale ty mi ho vynahradíš!" Zařvala nestvůra. "Oběd? Já?" Snažila se pohnout a utíkat, ale stála jako zkamenělá. "Nori, pohni se! Jestli se nepohneš, tak tě ta obluda sežere jako nic a budeš tu taky bloudit jako duch!" Křičela v duchu. Dívala se na nestvůru, jak se k ní velmi rychle blíží. Viděla, jak napřahuje své obrovské pařáty a chystá se ji polapit. A pak jakoby se před ní zničeho nic objevila mužská postava a usekl nestvůře obě ruce. "Okamžitě odsud utečte!" Křikl na Nori. Ta se najednou pohnula a utíkala k nejbližšímu stromu. "Kdo to sakra je? Počkat, má na sobě černé kimono a má meč. To znamená, že je to ten, na kterého Yuki čeká. Ale kde je?" Rozhléžela se kolem sebe a hledala ji. "Kde je? Kde sakra je?" Řekla nahlas. Bez přemýšlení vylezla z bezpečného úkrytu a začala ji hledat. "Yuki!" Volala její jméno.
"Hlupačka!" Zasmál se Hollow a chystal se na Nori zaútočit. Shinigami mu to ale překazil a rychlým seknutím mu useklhlavu. Hollow se rozpadl a zmizel. Poté se shinigami otočil a běžel k Nori. "Říkal jsem, abys utekla do bezpečí. Kdybych tu nebyl, tak by bylo po tobě!" Okřikl ji. "Neviděl si tu někde ducha dívky? Jmenuje se Yuki." Zeptala se ho a nereagovala na nic z toho, co říkal. "Ona se stará o ducha než o sebe? Co je to za holku?" Říkal si shinigami. "Je v pořádku. Tamhle." Ukázal a Nori bežela k Yuki. "Jsi v pořádku?" Zeptala se jí. "Nemusíš se o mě bát." Usmála se Yuki. "Jsem již přece mrtvá, ale ty na sebe dávej pozor." Dodala a podívala se na shinigamiho. "Jsem připravená odejít." Řekla mu. Shinigami přikývl a vytáhl svůj zanpakuto. "Počkat!" Řekla Nori. "Co je?" Zeptal se shinigami. "Takže je to tady. Doufám, že tam, kam teď půjdeš, se o tebe hezky postarají. Já taky půjdu na jiné místo. S tetou se budeme stěhovat." Řekla Nori. "Určitě se ti tam bude líbit. Jsem ráda, že jsem tě potkala, Nori." Usmála se Yuki. "Já taky." Usmála se Nori a objaly se. Poté se shinigami dotkl koncem rukojeti jejího čela a Yuki se proměnila s motýla a odletěla. "Kam asi tak odletěla?" Zeptala se Nori nahlas. "Do mnohem lepšího světa, kam chodí všichni duchové." Odpověděl shinigami. "Určitě to město znáte, že?" Usmála se na něho. "Ano. Vyrůstal jsem tam." Odpověděl. "A co teď bude se mnou?" Ptala se Nori dál. Shinigami se usmál a vytáhl z kapsy jakýsi předmět. "Co je to?" Zeptala se. Shinigami nic neřekl a Nori zahalilo bílé světlo. Když světlo zmizelo, Nori stála uprostřed parku sama a nic si nepamatovala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist