2. Nový domov

25. ledna 2016 v 11:39 | Naomi (나오미) |  TBOML
konečně jsem se po 4 letech O_o rozhodla napsat další díl... :)
jen připomínám některé postavy: Naomi (hl. postava - viz obrázek ;)) a její matka Kimiko, pak žabák Gamakichi (všichi znají ze seriálu :))

Naomi čekala u okna a vyhlížela maminku. Jakmile ji spatřila, ihned běžela ke dveřím.
"Tak co, vemou mě?" ptala se horlivě. "A kam by tě měli vzít?" zeptala se matka a položila tašku na stůl. Vyndala jablka a mléko a sedla si na židli. "Ty jsi zapomněla? Je mi už šest a mám jít do školy." řekla Naomi. Maminka se pousmála a pobídla dcerku, aby si k ní sedla. "Zlatíčko, přišel mi dopis od tvého tatínka."
Naomi vytřeštila oči. "Cože? A kde je? Přečti mi ho!" naléhala na ni.

Jenže žena nevytáhla dopis, nýbrž přihlášku do akademie. Byl na ni jiný znak. "Co je to za znak, mami?" zeptala se Naomi. "Je to znak Listové vesnice, tam žije tvůj tatínek." Odpověděla po chvilce matka. Naomi se rozzářila. Konečně ví, kde její tatínek žije. Maminka viděla veselý obličej své holčičky a bylo jí líto, že jí musí říct i špatnou zprávu. "Naomi," začala klidným hlasem a dívenka se na ni podívala. "tatínek chce, abys chodila do jejich školy." pokračovala. Dcerka přikývla. Matce bylo jasné, že to hned nepochopila. Nadechla se a mluvila dál. "Listová vesnice je daleko, takže se budeme muset stěhovat." dodala. Naomi zmizel úsměv z tváře a sklonila hlavu.
Ale ne. Je smutná. Pomyslela si matka a přemýšlela, jak ji zase rozveselit. Vtom se na ni dcerka podívala s úsměvem od ucha k uchu. "A kdy se stěhujeme?" zeptala se. Tím maminku překvapila. Žena se podívala do přihlášky. "Škola začíná v pondělí."
"To je za dva dny." řekla Naomi a seskočila z maminčina klínu. "Jdu si sbalit věci." Běžela ke dveřím do svého pokoje, ale pak se otočila a běžela ven. "Jdu se rozloučit s kamarády. Sbalíš mi, prosím? Už se těším až budu bydlet s tatínkem." to už maminka slyšela, jak Naomi vesele na všechny volá, že bude bydlet s tatínkem v jiné vesnici.
"A to jsem si myslela, že ji odsud nedostanu." usmála se sama pro sebe a šla balit věci.

Když se Naomi konečně vrátila domů, matka dobalovala poslední krabici v kuchyni. "Řekla jsem to všem." usmívala se dcerka. "Mami, můžeme jít už teď?" zajímalo ji. Matka se na Naomi podívala a zavrtěla hlavou. "Bohužel. Podle dopisu pro nás má zítra přijít doprovod."
"Aha. Tak jdu rychle spát, aby už byl zítřek." dala mamince pusu na dobrou noc a běžela do pokoje.

Pozdě večer, když se i Kimiko chystala do postele, zaklepal někdo na dveře. Jakmile je otevřela, nikoho neviděla. "Tady dole." ozval se hlas. Uviděla malou žábu. "Jiraiya mě posílá." řekla žába a sama se pozvala dovnitř. Kimiko za sebou zavřela dveře. "Nemělo to být až zítra?" zeptala se žáby. "Zítra? Mě bylo řečeno dnes večer." podotkl žabák. Kimiko se zamračila a sáhla po dopise. "Zítra ráno se pro vás někdo staví." četla nahlas.
Žába mávla rukou. "To je jedno. Jsem tady, tak jdeme."
"Cože? To nejde. Naomi spí." protestovala žena. Žabák se zhluboka nadechl. "Tak hele, musím se ráno vrátit domů, takže se běž oblíknout, vem dítě, já vemu zavazadla, a jdeme."
"A vesnice je už uzavřená." podotkla Kimiko. Na to žabák jen odfrkl. "Taky nepůjdeme normální cestou. Ráno budeme v Listové." pak se s vážným pohledem zadíval Kimiko do očí a pravil. "Vím, že se ti to nelíbí, ale Jiraiya mě poprosil, abych tě s dítětem dostal v pořádku do vesnice a dodal: co nejrychleji. Takže jdeme!"
Kimiko se nechtěla dál dohadovat, zvlášť s žábou, a si oblékla kabát a šla pro Naomi. "Někam jdeme?" zeptala se rozespale dívenka. "Jen klidně spinkej." konejšila ji a Naomi opět usnula.
"Můžeme jít." řekla žábě. Všimla si, že všechny krabice zmizeli, ale raději se neptala, kam se poděli. Žabák vyplivl obrovský hlen, který se roztáhl po celé kuchyni a rázem se objevil jakýsi tunel. Kimiko to připadalo trochu nechutné jít do tunelu vytvořený z hlenu, ale pak si vzpomněla, že už takovým tunelem jednou šla s Jiraiyou, a tak se nadechla šla za žábou. Hned se za nimi tunel uzavíral. "Jak dlouho půjdeme?" zeptala se žáby. "Asi hodinu?" řekl. Snažila se s žábou držet krok, jelikož věděla, že kdyby se od něho vzdálila, tunel by ji pohltil.

Tunel jí připadal nekonečný. "Jsme tu." řekl žabák a tunel se rozevřel. "Konečně čerstvý vzduch." usmála se Kimiko. "Nic ve zlém. Děkuji za doprovod." poklonila se žabákovi. Žába v tu ránu zmizela. Kimiko se ocitla sama v zahradě. Rozhlédla se a uviděla krabice. Oddychla si, že se jim nic nestalo a šla ke dveřím. V domě se svítilo a tak doufala, že budou i odemčené dveře. Pomalu otevřela, hlavně aby Naomi nevzbudila, a vstoupila do velkého obýváku.
"Haló!" zavolala tlumeným hlasem. Najednou z gauče vyskočil Jiraiya. "Jste tady!" Zaradoval se a Kimiko ho hned varovala, aby byl potichu. "Páni, ta vyrostla." Usmál se na Naomi a pohladil ji po hlavě. "Měli jste klidnou cestu?" zeptal se Kimiko. "Ano. Jakto, že Gamakichi přišel už dnes? Neměl přijít zítra?" divila se. "Jo to je trochu moje chyba." usmál se a zavedl Kimiko s Naomi do pokoje. byla tam postel a všude byli všelijaké hračky. "Snad se jí to bude líbit." řekl. Kimiko se musela usmát, protože skoro každý druhý plyšák byla žába. "Má ráda psy." podotkla a vedla ho z pokoje. "Co je na žábách špatnýho?" zeptal se, ale to už byli zase v obýváků.

Když se ráno Naomi probudila, myslela si, že stále sní, jelikož nebyla ve svém pokoji. Pokoj byl doslova přecpaný plyšovými žábami, ale Naomi se to i tak moc líbilo. Pak někdo zaklepal na dveře. Byla to její mamka. "Jsi vzhůru?" zeptala se jí. "Asi ano." odpověděla. "Kde to jsem?" zajímalo ji. Kimiko se pousmála a pobídla ji. "Pojď na snídani. Musím ti někoho představit."
Naomi okamžitě věděla, koho myslí, a jako střela vyskočila z postele. Ve dveřich se zastavila a koukla sedo zrcadla, které měla na stolku. Rychle si upravovala rozcuchané vlasy. "Dobrý?" zeptala se maminky. "Jo. Pojď už." zasmála se mamka a šly do kuchyně, kde na ni čekal tatínek. "Ahoj." usmál se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist