8. Ztracený pes

11. srpna 2017 v 11:42 | Naomi (나오미) |  TBOML

Byla jsem nadšená. Naše první mise skončila úspěchem. Samým vzrušením se mi ještě nechtělo jít domů.
Procházela jsem ulicí, kde lidé poklízeli před svými domy. Někdo zalíval květiny, jiný volal na své děti k večeři. Snažila jsem se najít nějakou zábavu, vždyť teprve slunce zapadalo, do večerky času dost.

Šla jsem stále pomaleji, dokonce jsem si vybrala delší cestu domů. Doufala jsem, že narazím na někoho ze školy, abych se mohla pochlubit, ale kupodivu bylo na ulici až moc prázdno. Obchodníci zavírali své obchody, zatímco se zdálo, že hospody až teď otvírají. Dokonce už byli venku první ožralci. Při pohledu na kymácející se postavy jsem se musela pousmát.
"Naomi!" zavolal na mě známý hlas. Otočila jsem se a v tu ránu ke mě přiběhla Hinata a za ní šli Kiba a Shino. "Ahoj, máte po tréninku?" usmála jsem se. "Asi před hodinou jsme skončili." odpověděl Kiba. Oba jsme na sebe kývli na pozdrav a podívala jsem se na Shina. "A jak se vám dařilo?"
"Výborně." odpověděl jedním slovem. "Tak...to je dobře." Opravdu jsem nevěděla, co na to říct. Shino se mi vždy zdál uzavřený. Vlastně tohle bylo poprvé, co jsme spolu mluvili. "A kam jdeš?" přerušil Kiba ticho. "Jdu domů. Ale moc se mi tam nechce, tak to beru oklikou."
"Můžu tě doprovodit." nabídl se. Srdce mi radostí poskočilo, ale nedala jsem to na sobě znát. "To je dobrý." pokusila jsem se jeho nabídku odmítnout, ale on se nedal. Rozloučil se s týmem a pobídl mě, abychom šli. "Stejně musím vyvenčit Akamara." dodal a pustil svého psa na zem. Psík si zívl, protáhl si nožky a pak pelášil k první lampě. "Jak ses měla?" zeptal se najednou Kiba. "Dobrý. Dostali jsme naši první misi."
"Vážně? Povídej." Celá nadšená z toho, že konečně mohu někomu povyprávět o svém dni, jsem mu vše vylíčila. Ani jsem si neuvědomila, že jsme stáli na místě, přímo uprostřed cesty, a Akamaru byl pryč. Najednou se nad námi rozsvítila lampa. "To už je tolik?" zarazila jsem se. "Asi jo." usmál se Kiba a hvízdl na psa. "Mělas opravdu skvělý den. Doufám, že i já budu mít pořádnou první misi a pak ti o ní taky povím." řekl a rozhlédl se kolem. Náhle mi to došlo. Akamaru se po jeho zavolání neukázal. "To je divné."
"To je." zamračil se Kiba. "To je poprvé." mumlal si pro sebe. "Půjdeme se po něm podívat." souhlasně jsem přikývla. Volali jsme na všechny strany. Začala jsem být nervózní, i na Kibovi byla vidět nervozita. "Jak se mi mohl ztratit z dohledu?" rozčiloval se. Připadala jsem si dost trapně. Všechno to byla moje vina. "Promiň." řekla jsem skoro šeptem. Kiba mě chytil za ruku. "Za co se omlouváš? Není to tvoje chyba, že se Akamaru ztratil!"
"Ale kdybych ti nevyprávěla o-"
"Žádné kdybych!" vykřikl, až jsem se vylekala. Na chvíli jsem přestala myslet na to, že mě stále držel za ruku. Takhle rozčileného jsem ho ještě nikdy neviděla. "Promiň." Pronesl po chvilce.


"Jsem naštvaný na sebe, že jsem na něj nedával pozor."
"Měla jsem ho taky hlídat." usmála jsem se. "Musíme ho najít dřív, než se úplně setmí. Navíc vem si, jak by tvoje mamka zuřila, jakmile by zjistila, že jsme ho ztratili." dodala jsem. "To je fakt. Radši na to nebudu myslet, jinak bych ani nechtěl jít domů." zasmál se Kiba a pak si všiml, že mě stále držel. Ihned mou ruku pustil a dali jsme se opět do hledání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist