Oči jen pro tebe 0.1

10. srpna 2017 v 21:18 | Naomi (나오미) |  jednorázovky pro:
Jednorázovka na přání pro MeiLin :) Nakonec bude asi na 2-3 díly :D páč jsem se nějak moc rozepsala a nechce se mi to zkracovat...já vím divný xD
Doufám, že mě za nic, co jsem napsala, nebudeš chtít zabít :D


Konečně jsem měla den volna. Myslím, že si trochu odpočinku opravdu zasloužím.
Vyšla jsem z budovy a zamířila si to přímo do lázní. Už teď se těším, jak se namočím do vařící vody. Usmála jsem se při té myšlence. Najednou jsem se zastavila u popraskané zdi. Zadívala jsem se na ni a smutně se pousmála. Tady jsem naposledy viděla Itachiho.


Najednou jsem za sebou zaslechla známé hlasy. Z dálky jsem poznala Sakuru s Ino. "Ahoj Sayu!" zavolala na mě růžovláska. Opětovala jsem jim pozdrav a počkala až ke mě dojdou. "Koukám, že jdeš do lázní." poznamenala Ino.
"Jo jdu. Potřebuju to jak sůl." Prosím, ať tam taky nejdou. Ne, že bych je neměla ráda, ale chtěla bych být sama. Se Sakurou jsem ve stejném týmu a Ino za námi chodí jakmile se objevíme ve vesnici. Od té doby, co se se Sakurou udobřili, jsou až moc velké kamarádky.
"To je skvělé. Můžeme si zaplatit skupinovku a ušetříme." Zasmála se Ino, zahákla se na nás a společně jsme vyrazili.

"Ty Sayu, řekla bych, že ti tam něco chybí." vtipkovala blondýna. Očima sjížděla moje ňadra. Rychle jsem si je ručníkem zakryla. "Díky za kompliment." Snažila jsem se být co nejvíc v klidu, jelikož jsem věděla, že to Ino jen víc naštve. Opravdu tohle musela říkat? A před Sakurou? Ne každý musí mít tak velký předek, jako ona! Ale než jsem stačila říct něco dalšího, Sakura mě předběhla. "Ale prosím tě, určitě jen žárlíš, že nám nic nepřekáží ve výhledu..."
"Cože? Já a žárlit?" naštvala se Ino.
"...taky můžeme v klidu spát na břiše, nemusíme se bát toho, jak vypadáme, když běháme." pokračovala Sakura. Musela jsem se tomu zasmát. Nakonec bylo dobře, že tu jsme společně. Nemusím myslet na nic jiného, než jak je od sebe dostat, aby nezničili celou budovu.

Po krásném odpočinku a vydatné večeři jsme se rozloučili a každá jsme vyrazili domů. Bydlela jsem až na konci vesnici, takže jsem to domů docela daleko, ale mě to nikdy nevadilo. Mám ráda procházky. Navíc jsem se nechtěla stěhovat do vesnice. Naše rodina tam odjakživa bydlela a i když jsem neměla zrovna krásné dětství, v tom domě se z nějakého důvodu cítím v bezpečí.
Procházela jsem kolem Ichiraku a zaslechla hlasitý smích. Normálně bych pokračovala dál, ale uviděla jsem Naruta s Kakashi-senseiem a Irukou-senseiem. A než jsem si uvědomila, co dělám, vešla jsem dovnitř. "Sayuriko, to je milé překvapení." usmál se Kakashi. "Yo, Sayu! Sedni si k nám." zvolal radostně Naruto. Bylo na všech vidět, že se moc dobře baví. Pak jsem si všimla prázdných lahví na stole. "Vy pijete?"
"Proč ne? Jsme dospělí a máme volno." zasmál se Naruto. Iruka uvolnil místo a sedl si k Narutovi. "Dáma musí být uprostřed." pronesl. "Jako vážně?" neodpustila jsem si poznámku, ale i přesto jsem si sedla mezi Naruta a Kakashiho. "Co to bude?" zeptal se mě Teuchi, vlastník podniku. Podívala jsem se na nabídku jídla. Počkat, vždyť jsem už jedla!
"Dáme si další rundu." odpověděl za mě kakashi a mrknul na mě. "Díky za vaši pomoc, sensei." zamračila jsem se.
"Vždy rád pomohu své žačce." rozcuchal mi vlasy. Tohle jsem nesnášela! Pořádně jsem si je uhladila, abych neměla na hlavě vrabčí hnízdo. "Jak dlouho tu pijete?" zeptala jsem se Iruky. "Ani nevím. Přišli jsme na večeři a stále tu sedíme." smál se Naruto. Nečekala jsem, že mi odpoví on, ale když jsem se podívala na senseie, bylo na něm znát, že už toho má dost. Najednou se zakymácel a spadl ze židle. "Sensei! Musíte se držet stolu." zavolal na něj blonďáček. "Mám dost...jdu...zvedne (škyt) mě někdo?" Iruka vypadal jak želva. Pousmála jsem se a když jsem mu chtěla pomoct, Kakashi mě předběhl. "Naruto, jak na tom jsi?"
"Super! Cítím, že můžu lítat!"
"Bezva." zakroutila jsem hlavou. "Zaplatím. Sayuriko, vyndej mi z kapsy peněženku." řekl sensei. Byl najednou vážný, jako by neměl v sobě ani jednu skleničku. Opatrně jsem ji vyndala a bez zeptání jsem rovnou zaplatila. "Díky." usmál se, když jsem mu ji vrátila zpátky. "Vezmeš Naruta?"
Nádhera. Nejdřív mě zvou na sklenku a pak se ani nestihnu napít. Znechuceně jsem pomohla Narutovi ze židle. Nejprve jsme ho doprovodili domů, jelikož bydlel nejblíž, a pak jsem pomohla s Irukou. "Sensei, začínáte dost těžknout."
"Sakra, on usnul." pronesl Kakashi. "Cože?" vykulila jsem oči a podívala se na opilého senseie. "To snad není pravda!" vzdychla jsem a zastavila se. "Pomoz mi s ním na záda." řekl sensei. Že ho to nenapadlo dřív!
"Počkej tady, hned jsem zpátky." dodal a zmizel.

Stála jsem uprostřed ulice snad věčnost. Nakonec jsem si sedla na lavičku.
Proč jsem ho vůbec poslechla? Mohla bych jít domů a pak se mu zítra omluvit, ne? Jak to, že tu furt sedím a čučím do tmy?
Po chvilce jsem to stejně nevydržela a vstala. Začalo mě štvát, že mu to tak dlouho trvá. "Kde do háje vězí? Ještě pár minut a jdu!" pronesla jsem nahlas.
"Jsem tu." ozvalo se nade mnou. Kakashi se opravdu umí objevit stylově. Sensei seskočil ze střechy. "Výborně, už jsem chtěla jít bez vás."
"Zase to vykání?" zaraženě jsem se na něj podívala. Je fakt, že nám navrhl tykání a Naruto se toho hned zhostil, ale já si nějak nemohla zvyknout. Vždyť ho znám přes deset let, vždy to byl můj sensei a nikdy by mě nenapadlo o něm přemýšlet jinak. Ale možná je čas se nad tím zamyslet.
Podívala jsem se na svého společníka. Viděla jsem vedle sebe dospělého muže - senseie. Sakra! Zavrtěla jsem hlavou, abych z hlavy vyhodila všechny myšlenky. Zaslechla jsem chichot a podívala se na Kakashiho. "Co je vám k smíchu?" Do háje, zase jsem mu vykala.
"Ale nic, jen jsi teď byla roztomilá." zasmál se. Roztomilá? Překvapeně jsem zamrkala. "Asi ze mě mluví alkohol." dodal s úsměvem v očích. "Jasně." zašeptala jsem. Pak se Kakashi zastavil. Oči mu posmutněli. "Děje se něco?"
"Už jsme tady." řekl a ukázal dopředu.
"No jo. Ani jsem si toho nevšimla." usmála jsem se. "Díky za doprovod."
"Dobrou noc." zamával mi až mě jeho chování zaskočilo. Nikdy předtím se ke mě takhle nechoval. Zdál se mi nějak jiný. "Dobrou." pousmála jsem se a pak zmizel.

Celou dobu jsem nad tím musela přemýšlet. Nezbláznil se? Nebo byl tak namol? Nechtělo se mi nijak extra po sobě uklízet. Prostě jsem svlečené oblečení hodila na zem a oblékla si pyžamo, stejně jsem tu bydlela sama, takže to nemělo komu vadit.
Rychle jsem se zachumlala do postele a snažila se usnout. Po dlouhém zírání do zdi jsem konečně upadla do říše snů.

Bloudila jsem lesem, nohy mě bolely. Ruce jsem měla poškrábané, ani nevím od čeho. Možná kočka? Ale proč mě to tolik bolelo? Rychle jsem se podívala za sebe. Mihotali se tam stíny s rudýma očima. A jako by se na mě mračili a zároveň se mi smáli.
Upřela jsem zrak kupředu. Najednou jsem stála uprostřed vesnice. Jak jsem se tu vzala? Nohy mi začaly mrznout. Jakto, že jsem najednou bosa? Co se to tu děje?
"Zemřeš za všechny, kteří tě nenávidí!" Zvolal nenávistný hlas. "Z-zemřu?" zněla jsem jako malé ustrašené dítě. "Nechci zemřít!" vykřikla jsem strachy bez sebe do prázdnoty. "Proč tu nikdo není, aby mi pomohl?"
"Můžeš si za vše sama." promluvil známý hlas. Otočila jsem se a uviděla Naruta...s rudýma očima! "Naruto?"
"Nikdy jsi se neměla narodit!" objevila se Sakura se stejnýma očima.
"Mlčte!" Zařvala jsem z plných plic. Jak to můžou říkat?
"Nemáš právo ani mluvit!" podívala jsem se na třetí osobu. "Itachi?" Byl stejný jako ostatní. Rudé nenávistné oči. Klekl si přímo přede mě. "Myslíš, že by někdo mohl milovat takovou zrůdu jako jsi ty?" Zasmál se.
"Cože?" vytřeštila jsem oči.
"Dost řečí!" zaslechla jsem za sebou Sasukeho. On mě chce zabít! Pokusila jsem vstát, ale Itachi mi přitlačil hlavu k zemi. Sasuke vytvořil Chidori vší silou namířil na mě...

"Né!" Prubodila jsem se uprostřed noci, pot mi stékal po obličeji. "Zase noční můra." zašeptala jsem. Opět jsem si lehla, ale už mi nešlo znova usnout.



pokračování přístě :P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 4:33 | Reagovat

OMG Naomi krásny príbeh :D normálne sem se potila bylo to skvelý fakt...A Itachi nech si ma nežela :D...v tom sne ja mu dám potaham ho za vocas :D...Nemožem sa dočkať na ďalší dielik nech už je čo skoro....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist