10. Výcvik orientace

11. prosince 2017 v 8:35 | Naomi (나오미) |  TBOML

U snídaně byl klid. Mamka byla až podezřele potichu a táta si jako vždy psal do sešitu. Byla jsem z toho malinko nervní. Doufám, že mu mamka nic neřekla. Možná jsem s ní o tom neměla mluvit. Ne! Nebudu toho litovat, stejně se to už nedá vrátit.


"Máš odpoledne čas?" zeptal se mě najednou táta, až jsem poskočila na židli. "A-asi jo. Proč se ptáš?"
"Chtěla ses naučit nějakou super techniku, ne?" mrkl na mě. "To jako vážně? Rozhodně mám čas a pokud ne, tak si ho udělám." Nemohla jsem tomu uvěřit. Konečně mě začne učit. "Budu na tebe čekat na zahradě." dodal. Souhlasně jsem přikývla, rychle do sebe nasoukala snídani a poté se vydala na cvičiště.

Došla jsem na cvičiště a doufala, že jsem na správném místě. "Jsem tu první." Rozhlédla jsem se, jestli náhodou někoho neuvidím.
Co když jsem na špatném místě? Ta myšlenka ve mně vyvolávala nervozitu. Zavřela jsem oči a pořádně se nadechla. Prosím, ať už přijdou!
"Dobré ráno, Naomi." ozvala se za mnou Yoko-sensei. "Dobré ráno. Zbytek týmu ještě nedorazil." usmála jsem se. "Zahlédla jsem je cestou." ukázala sensei za sebe a posadila se na lavičku. "Můžu se na něco zeptat?" Sensei se na mě překvapeně podívala a s úsměvem přikývla. "Jak dlouho budeme venku? Já jen, že mě chce táta odpoledne trénovat."
"Tvůj táta je Jiraiya-sama, že?"
Asi nikdy si nezvyknu na to, že je táta známá osobnost. Souhlasně jsem přikývla a čekala na odpověď. Mezitím k nám dorazili Amelia a Satoshi. "Záleží na vás, jak dlouho potrvá náš dnešní trénink." Vstala sensei a pobídla nás, abychom šli za ní.
Zastavili jsme se uprostřed cvičiště. Kolem nás byli postavený kůly s terči. Že bychom trénovali s kunaii? Yoko-sensei si všimla mého pohledu na kůly a usmála se a dala každému černý šátek. "Nyní začne náš první výcvik."


Rozdala nám dřevěné kunaie, ale k čemu je tedy ten šátek? Nechápavě jsem se podívala na své společníky. I na nich bylo vidět, že jsou také zmatení.
"Váš úkol bude mě alespoň jedinkrát zasáhnout." vysvětlovala sensei.
"S tímhle?" zamávala kunaiem Amelia. "I dřevěným kunaiem se dá zranit." řekla sensei. "Tak to bude snadný." podotkl Satoshi.
"Ne tak docela. Budete mít zavřené oči."
"Cože?" vykřikla Amelia. "Přece jste si nemysleli, že to budete mít jednoduché." pronesla sensei vážným tónem. "Ale co když zraníme jeden druhého?" neodpustila jsem si svou otázku. "Nechci, abyste do mě řezali." zamračila se Amelia.
"Tenhle výcvik není o tom, abyste tu máchali kunai do prázdna." vysvětlovala sensei. "Pomocí své chakry musíte zjistit, kde je nepřítel a poznat, kde jsou vaši spojenci."
Satoshi souhlasně přikývl a bez dalších slov si zavázal oči. "Na co čekáte?"
S obavami jsem si zavázala oči a sevřela v rukou kunai. Nikdy by mě nenapadlo, že bychom mohli mít takový trénink. Ani jsem o něčem takovém nikdy neslyšela. My přece nejsme stopovací tým jako je Kibův. Tak proč po nás chce, abychom se to učili?
Sensei mě opatrně chytla za rameno a postavila mě na jiné místo, asi abych hned nenarazila na tým.
"Můžeme začít."
Vůbec jsem nevěděla, jak mám s chakrou zjistit, kde všichni jsou. Všude bylo ticho, takže ani podle sluchu nešlo nic rozpoznat. Musím se soustředit. Ale jak? Do nohou? Takhle se učí chodit po vodě.
Zavrtěla jsem hlavou a přemýšlela dál. Satoshi na to už určitě přišel. Kéž bych se tak mohla podívat, co zrovna dělá.
"Au, kdo je to?" Zaslechla jsem Amelii. Přišlo to zleva. Že by na ni Satoshi zaútočil? Určitě ne. Že by Yoko-sensei? Nesmysl. Ta by na nás jen tak nezaútočila. Má to být výcvik pro nás, ne pobavení pro ni. Snad.
"Byla to jen větev. Jsi od ostatních moc daleko, Amelia. Otoč se a udělej 10 kroků." Senseiův hlas se táhl přes celé cvičiště. Nešlo přesně určit, odkud jde.
Jak ji mám sakra vystopovat? Při té myšlence jsem se zarazila. To je ono! Musím ji vystopovat. Jak to udělat? Říkala pomocí chakry. Chakra, chakra...nenapadá mě nic jiného, než ji prostě přesměrovat do nohou.
Soustředila jsem se a po chvilce cítila, jak mi nohy ztěžkly. Takhle to nepůjde. Místo toho, abych chakru rozprostřela kolem, tak ji jen hromadím do nohou. Najednou se půda pode mnou pohnula a já spadla na zem. Překvapením jsem ani nedýchala. Nahmatala jsem chodidla a opravdu - díky velkému množství chakry se země trochu propadla.
Proč jsem na to nepomyslela dřív? Vždyť bylo jasné, že se to stane, pokud to s chakrou přeženu. Už jsem se chtěla postavit, když mi došla jedna důležitá věc - nedaleko mě je kůl! Cítím ho! Jenže jak? Že by to bylo tím, co se před chvílí stalo? Asi těžko. Cítím jen přítomnost toho kůlu, ale ničeho dalšího.
Moje ruka!
Jenže problém je v tom, jak tu chakru udržet? Nikdo nás neučil hromadit ji do rukou. Je to stejné jako s nohama?
Položila jsem kunai vedle sebe a dala ruce na zem. Představovala jsem si, jak mi energie proudí do dlaní skrz prsty až do půdy. Kdyby mě někdo viděl, myslel by si, že jsem se nejspíš zbláznila. Sama jsem si tak pomalu začala připadat, jelikož se vůbec nic nedělo.
Co dělám špatně? Potřebuji snad více chakry? Opřela jsem se tedy více do dlaní a soustředila se jak nejlépe jsem uměla. A najednou...Cítila jsem díky vibracím Amelii, jak se motá asi 30 metrů jižně. Máchá rukama? Musela jsem se tomu tiše zasmát.
Zatlačila jsem dlaně víc do země, až mě začali bolet prsty. Kousek ode mě byl Satoshi. Pomalu se pohyboval směrem k jednomu kůlu. Pootočila jsem rukama a snažila se najít sensei, jenže kromě nás jsem necítila vůbec nic. Kde může být? Neodešla náhodou pryč? Zavrtěla jsem hlavou. To by nám neudělala. Pak mě začala vrtat hlavou další věc - jak se budu pohybovat, aniž bych přerušila tok chakry? Přece tu nebudu chodit po čtyřech jak mimino?
Z myšlenek mě nakonec vyvedl praskající zvuk dřeva. "Výborně. Můžete si sundat šátky." zvolala Yoko-sensei.
Byla jsem zmatená. Co se stalo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist