Lahodná krev 6

30. května 2018 v 0:09 | Naomi (나오미) |  LK příběh
Ups...plánovala jsem díl vydat ještě v úterý, ale trochu jsem se sekla xD nevadí, o těch 9 minut se nezblázním :D :D

Nevím, jak dlouho jsme zůstali mlčky v objetí. Když se Sam nakonec odtáhl, vřele se usmál. "Promluvím s Rickem." S těmi slovy odemkl dveře, kde na druhé straně stále stál upír opřený o zeď. "Že jste si dali na čas." zamračil se a pohlédl na mě.
"Rád bych, abys Ivane neděsil. Je tu jako host."


"Jen jsem jí objasnil, proč tu je." napřímil se a předstoupil před Sama. "A od tebe bych uvítal, aby ses jí už nevrtal v hlavě."
O čem Rick furt mluví? S obavami, že by byl i Sam upír, jsem ho chytla za ruku. Sam se překvapeně otočil.
"O čem přesně mluví?" zeptala jsem se se skloněnou hlavou. Neměla jsem odvahu se ho zeptat přímo do očí. Netrpělivě jsem čekala na jeho odpověď.
Sam si povzdychl a požádal Ricka, aby je nechal o samotě. "Projdeme se?" Promluvil po chvilce vlídným hlasem. I když jsem chtěla, aby mi vše řekl teď a tady, mlčky jsem souhlasila a nechala se vést z budovy.

Nakonec jsme zastavili u malého potůčku, který se táhl přes celý les.
"Když jsem sem přišel prvně, stál tu mlýn."
Překvapením jsem naskočila. Z jeho hlasu bylo znát, že se mu o tom nemluví lehce. Podívala jsem se tím směrem, ale nepřipadalo mi, že by tu někde byly nějaké známky po mlýnu, ale koneckonců ani nevím, jak dlouho už tu je.
"Žil tu starý pár. Každý den mi nosili čerstvý chléb. Vždy se na mě vřele usmívali, jako bych byl část jejich rodiny." Pokračoval bez jediného ohlédnutí, aby se ujistil, zda-li poslouchám. "Bohužel, jako každý člověk, i oni zemřeli." S těmi slovy se ke mě otočil a s udivením se jemně pousmál. "Ty brečíš?"
Až teď jsem si uvědomila, že mám mokré tváře. Rychle jsem si je osušila o rukáv. "Je to smutný příběh." I na něm bylo znát, že by rád plakal, ale slzy mu nechtěly vyplout na povrch.
"A co bylo dál?" zeptala jsem se, když jsem zklidnila své emoce. "Dál?" Sam pohlédl na prázdné místo. "Přáli si, aby jejich těla byla zpopelněná a to jsem jim uskutečnil. Ale mlýn byl zbořen."
"Proč?" vyhrkla jsem ze sebe. "Na mém místě bys udělala to samé." Usmál se. "Když někdo žije tak dlouho jako já, vzpomínky jsou to největší zlo." dodal a vzal mě za ruku.

Žije dlouho?

"Jak...jak dlouho tu jsi?" Srdce se mi rozbušilo jen, co jsem tu otázku vyslovila. Sam hodnou chvíli upíral zrak na mou dlaň a něžně ji hladil, jako by byla z porcelánu.
"Dlouho." Řekl téměř šeptem. S takovou odpovědí se nespokojím! Oběma rukama jsem ho chytila a pohlédla mu do očí. "Jak dlouho? 5 let? 10?"
"Ivane."
"Víc jak 10 let? Prosím, řekni mi to." nálehala jsem, jenže jsem netušila, jak se budu cítit, až se dozvím přesné číslo. Sam nakonec přikývl a zhluboka se nadechl. "Víc...jak 100 let."
"100 let." Zopakovala jsem, abych se ujistila, že jsem slyšela dobře. Takže je doopravdy jako Rick?
"Ty lidi...jak zemřeli?" Bylo ode mě docela troufalé se ho na to ptát, ale potřebovala jsem to od něj slyšet. Co když je zabil? Ta myšlenka mi vířila hlavou. Kdybych se ptala Ricka, nespíš by mě nepřekvapilo, kdyby odpověděl kladně, ale Sam mi nepřipadá jako krvelačná bestie.

"Byli jako rodina. Nikdy jsem na ně nevstáhl ruku a kdyby tu stále žili, nikdy bych to neudělal." Odpověděl kupodivu klidně. "Promiň." Zašeptala jsem.
"Nemusíš se omlouvat. Je normální se zeptat, jestli upír zabil člověka." Jeho vlídná slova mě přesvědčila, že se opravdu nezlobí. "Ale proč tu žili?" Napadlo mě najednou.
"Byli jako ty."
Jako já? V tu chvíli jsem si vzpomněla, že Rick vlastně mluvil o tom, že jsem jedna z NICH, ale zatím mi nikdo nevysvětlil, co to znamená. A nyní mám konečně možnost se to dozvědět!

"Vysvětli mi to, prosím." Sam se nejistě zamračil, až mu pramen vlasů spadl do obličeje, který ihned schoval za ucho. "Myslel jsem, že ti to Rick řekl."
"Ten mi neřekl nic, kromě toho, že upíři existují." Pro změnu jsem se zamračila zase já, když jsem si na vzpomněla na předešlý rozhovor s tím blbečkem.

"Dobrá." Pronesl Sam. "Pro upřesnění - existují upíři, vlkodlaci i čarodějky, i když těch už je poměrně málo." Začal a já přikývla, že ho bedlivě poslouchám. "Původ tvého rodu, nebo druhu, nikdy nebyl objasněn. Normální člověk by rozdíl nepoznal, ale upír jej pozná okamžitě. Kupříkladu tvá krev by pro upíra byla jako afrodiziakum s tím rozdílem, že by vyvrcholila tvou smrtí,"
"a úplným vycucnutím mého těla. To mi Rick vysvětlil důkladně. Ale proč?" Skočila jsem mu do řeči. "To se přesně neví. Ale jelikož upír neskončí, dokud tě celou nevysaje, vláda nařídila ,aby byli všichni s lahodnou krví skryti před ostatními." Dopověděl a čekal na moje doplňující otázky.
"Vláda?"
"Upírů je hodně." Poznamenal mírným úsměvem. "Kolik je takových, jako jsem já?" Sam pokrčil rameny. "Za svůj život jsem poznal jen dva. Tebe a tu stařenku, která tu žila se svým mužem."

"A co její manžel?"
"Nebyl jako ty." Odpověděl a zahleděl se opět na místo, kde kdysi dávno stála boduva. "To je na pravé lásce to nádherné." Usmál se a opět se mi zadíval do očí. "Raději být navěky zavřený na jednom místě, bez okolního světa, než navždy žít v domění, že se již nikdy nesetkají."
Mluví teď o nich, nebo o mě? Zmateně jsem pátrala po další otázce, abych proťala ticho. "Ty sny!" Vykřikla jsem rychle, až mě to samotné překvapilo. Na Samovi taky bylo znát, že ho to vyvedlo z míry. "Rick říkal, že ses mi hrabal ve snech. Je to pravda?"
Sam zavrtěl nesouhlasně hlavou. "I když je to pro zkušené upíry možné, nic takového jsem ti nikdy neudělal." Řekl poněkud zklamaně. Z myšlenky, že by sám chtěl být se mnou i ve snech, mě polilo horko radostí. Ale měla bych se tak vůči němu vůbec cítit? Může mi klidně o všem lhát, abych mu důvěřovala a poté uddělat smrtítí krok! Okamžitě jsem zahnala ty otřesné myšlenky. Sam takový určitě není!

"Tak jak je možné, že se mi o tomhle místě tolikrát zdálo? Že se mi zdálo o tobě?" Pomalu jsem se začala bát, jestli v tom nemá náhodou někdo jiný prsty. "Může to udělat někdo jiný?" Vyslovila jsem svou myšlenku. "Propojení snů můžou uskutečnit jen ti, kdo v něm nakonec jsou." Odpověděl Sam. "Ale když ne ty..."
"Byla jsi to ty." dokončil větu. "To ale není možné. Nejsem nic víc, než pouhá pochoutka pro upíry." zasmála jsem se nervózně.
Sam mi položil ruku na rameno. "Pamatuješ na naše první setkání?"
"Jak bych mohla zapomenout!" Ujistila jsem ho. "Seděl jsem na lavičce a najednou ses přede mnou objevila. Vnímal jsem tě jen jako část mé představivosti." Pohladil mě po vlasech. "Ale ty ses objevila v dalším snu a pak v dalším. Čím víc ses mi zdála, tím víc jsem měl pocit, že nebudeš pouhým výplodem mé fantazie."
"Ale stále to nechápu. Jak jsem to udělala?" Sam svěsil ruce a pohlédl do dáli. "To opravdu nevím. Ale za tu dobu, co tu žiji o samotě, jsem se až s tebou konečně cítil naživu."
Něvěděla jsem, co na to říct. Tohle bylo poprvé, co mi někdo řekl něco tak krásného. Ucítila jsem příval slz, které mi stékali po tvářích. "Ivane?"
"To nic, to přejde." smála jsem se a utírala jsem si uslzené oči. Sam mi setřel neposedné slzy z tváří a kldiným slovem promluvil. "Děkuji, že jsi mě našla."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majo Majo | Web | 12. června 2018 v 16:43 | Reagovat

Dobře, tak Sam je hodný a nemá nic za lubem. Uvidíme, co se vyvrbi z Ricka.
Jinak je skvělé, že patří k nějaké jiné rase, uricte je starodávná a tak jich je jen hodně málo. Ale je fakt hustý, že dokáže vyvolat ty sny. Zajímavá schopnost :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist